čtvrtek 13. března 2014

Where do you go now, when you are only 15?

Když mi bylo 14 15 16, byl jsem malej pankáč. S kámošema jsme se chodili flákat všude možně, pili jsme pivo, levný víno a hulili venky, všude po sobě jsme měli nášivky punkových i jiných kapel a snažili jsme se jezdit na skejtu po našich čtvrtích. Většinou jsme to dost zakempili a jen jsme seděli, kouřili a kecali o pičovinách. K tomu jsme si pouštěli z těch pidirepráčků Misfits nebo Dead Kennedys. A bylo to super. Projíždět se po střeše Kauflandu na skejtu a u toho slyšet Last caress. Na pivo jsme chodili do Mýdla, občas do Temba. Čas od času jsme přečmárali nějaký náckovský nápisy na zdi.
Samozřejmě jsme chodili i na koncerty, na každým jsme propotili triko v kotli. Nosil jsem tlustý ponožky i v létě, aby mi nepadaly glády. K tomu abychom se zmastili nám stačilo podstatně míň než dneska, takže nás to i stálo mnohem míň peněz. Moc věcí mě tenkrát netrápilo, protože jsem byl přijatej na gympl/v prváku na gymplu, takže jsem se o svoji budoucnost nějakou dobu nemusel starat. Kdy tahle doba skončila je těžký určit, tak nějak každej z nás šel svojí cestou. Ne že bychom se úplně přestali vídat, ale už ne jako banda patnácti nebo kolika lidí každej víkend. Což je asi fajn, protože takhle zůstaly jenom vzpomínky, který jsou zakonzervovaný jako knížka nebo film. Nebo fotoalbum. Jak vozím Krtka po parku u Gajdošky v nákupním košíku plným lahváčů. Jak kalíme u Orála, na plný koule řvou Ramones, je tam tisíc lidí a je krásný květnový večer. Na koncert Unseen, mojí nehorázně srdcové kapely, kterej byl asi ten nejlepší v mým životě. Jak jsme se ve čtyřech lidech přisrali na nějakou hipsterskou (tenkrát se jim tak asi ještě neříkalo) oslavu narozenin v posh bytě, kde nás pak vyfuckoval oslavenec, kterýho jsme neznali, protože "mu ti zasraní pankáči vypili víno, co měl schovaný" nebo tak nějak, už si to nepamatuju. Ale určitě jsme udělali nějaký faux pas, to vím :D Nebo jak nejmenovaný kamoš přelezl mezi střechama asi čtyřpatrových baráků, aby  někomu na balkóně otrhal ganju (já u toho nebyl, ale ta storka je legendární :D). Takhle by šlo pokračovat donekonečna. Prostě je dobrý v určitý fázi mít svoji partu. Ty lidi mám do teď všechny hrozně rád, i když s některýma už se skoro nevídám.

S tou dobou mám spojený jeden song, kterej mi ji vždycky připomene. Je celkem přesnej, až na to "we all came from unloving homes", což u mě rozhodně neplatí, vlastně je to přesně naopak. Autobusem 60 jsem nejezdil, ale do školy jsem jezdil ze zastávky kudy jezdil, a tak jsem ho každý ráno vídal když mi ta písnička hrála v uších. Ben Zanotto byl Krtek, se kterým jsme mívali srazy na Starce a pak jeli někam do města. Nebo kamkoliv. Tu kapelu mám hodně rád, patří určitě do mých TOP 10 playlistu nejen na last.fm.


Took the 60 bus
out of downtown Cambell.
Ben Zanotto, he was on there he was waitin' for me
all the punk rockers
and the moon stompers
are out on the corners where
they sparing for change

I started thinkin'.
you know I started drinkin'.
you know I don't remember too much of that day.
Somethin' struck me funny when we ran out of money
Where do you go now when your only 15?

With the music execution and the talk of revolution
it bleeds in me and it goes...

Give 'em the boot the roots the radicals
Give 'em the boot you know I'm a radical
Give 'em the boot the roots the reggae on my stereo

The radio was playin' Desmond Dekker was singin'
on the 43 bus as we climb up the hill
Nothin' incoming but the reggae drummin',
and we all come from unloving homes.
(I said) "Why even bother" and I pick up the bottle
Mr. bus driver please let these people on
rude girl Carol was a mini-skirt girl
my blurry vision saw nothin' wrong.

Tady je ještě akustická verze: