Metrix

Včera jsme byli na Favále na Metrixovi. Původně jsem tam jít nechtěl, protože se mi nelíbí dávat peníze někomu, kdo vydělává na tom, že se lidi smějou jeho neschopnosti. Když jsem tam tak stál a z dálky pozoroval to dění, došlo mi, že ten člověk dokázal něco nepředstavitelnýho.

Naplnil klub a ještě ho celej rozhecoval. Bylo mi ho až trochu líto, ale zase - dělá to dobrovolně. Smutný to bylo i kvůli tomu, že ti kluci co dělali předkapelu byli tak stotisíckrát lepší než Metrix, ale pařil na ně jen zlomek lidí. A tak jsem se zamyslel, čím to je. Proč jsou lidi ochotní platit a podporovat podobný exoty? Není to proto, že by je utěšovalo že na tom nejsou takhle špatně. Někoho možná, ale neřekl bych že většinu.

Důvod je ten, že lidi už nebaví kvalita, to co už viděli stokrát. Chtějí něco jinýho, zajímavýho. Ať už je to cokoliv. Proto je zaujal kluk z jihomoravské vesnice, co sice má problém dát dohromady souvislou větu, ale to mu nebrání dělat rap, "parkour", beatbox a já nevím co všechno ještě a dokonce o tom točit dokumenty. Je to prostě fenomén. Myslím, že si splnil přání a já mu to i přeju. Protože ti lidi, (jako jsem byl včera i já), kteří mu zaplatili za to aby ho mohli vidět, jsou pro smích. Ale jim to postupně dojde, nebo je prostě Metrix přestane bavit a tak si najdou někoho nebo něco jinýho. Youtube skrývá kvanta podobných pošuků.

Když jsem psal o tom, že v dnešní době je hlavně potřeba lidi zaujmout, protože se na ně každej den valí mraky informací a většinu z nich vypouštějí, vzpomněl jsem si na TED talk od mýho oblíbence, Setha Godina. Metrix je něco jako ta fialová kráva, o které Seth mluví. Až na to, že on sám to o sobě neví.

Education.

 Vzdělání nezískáte jinak než tak, že sami chcete. A proto jsem se ve škole nikdy nic pořádnýho nenaučil, protože nemám rád když mám pocit, že jsem do něčeho nucenej. To ve mně tak nějak přetrvává dodnes, takže kvůli oboru co teď studuju, čtu mnohem míň knížek než když jsem byl na gymplu, i když bych jich měl číst tak desetkrát víc. Prostě to ve mně vzbuzuje odpor 150 000 ohmů, když mi někdo říká co mám číst, o co se mám zajímat, co je důležitý a co ne a tak dál. Vždycky jsem se zajímal o svět kolem sebe, o to jak se věci mají, o to jak žijou lidi na různých místech a nebo jak žili v různých dobách. O to proč jsou věci tak jak jsou.

Proto hrozně rád sleduju dokumentární filmy. Klasický filmy mám taky rád, stejně jako beletrii (aka krásnou literaturu). Ale při sledování dokumentu (nebo čtení literatury faktu) se paradoxně tolik nenadřu. Je to hlavně tím, že ty informace jsou natolik přežvýkaný, že já už je jen příjmám, kdežto u hraných filmů s příběhem musím mnohem víc zaměstnávat mozek sledováním příběhu, vývoje postav a tak dál. 

Žijeme ve skvělé době, ve které je přístup k informacím hrozně snadný. Pochopitelně pak člověk musí musí filtrovat mraky nepodstatných, zavádějících nebo dokonce nepravdivých informací. Ale to už je život. Většinu věcí beru s rezervou a bezpodmínečně věřím asi jen věcem, co jsem sám zažil/prožil. Na internetu, hlavně pak na youtube, jsou mraky a mraky videí a dokumentů s různou tematikou. Trávím hodně času sledováním různých kanálů, ale není mi to vůbec líto, protože se dozvím spoustu zajímavých nových věcí. Televizi nemám a seriály sleduju jenom okrajově. 

Hodně zajímavej je kanál vSauce. Jsou to kraťoučký videa, ve kterých najdete odpovědi na různý otázky od fyziky po lingvistiku. Pochopitelně je to anglicky, což beru jenom jako plus, protože mi to pomáhá udržet si level svojí angličtiny. To je pro mě poměrně dost zásadní, jelikož je to jediný cizí jazyk, kterým jsem se kdy byl schopen domluvit. 

Tenhle díl je zrovna věnován otázce, jestli někdy vyčerpáme všechny možnosti jak složit hudební skladbu.

Pochopitelně to není jediný kanál, který sleduju/odebírám, ale pro dnešek to stačilo, abych měl zase co psát příště. Asi se budu zase víc věnovat věcem, který mě inspirují a který považuju za přínosný, než vlastním úvahám. Nemám totiž momentálně zrovna dojem, že bych byl tak daleko, abych tu hlásal nějaký moudra a tak podobně. 

Taky jsem trochu změnil vzhled blogu, zajímalo by mě co na něj říkáte. Mělo to být provizorní, ale vypadá to, že to tak nechám. Jediná věc mě trochu mrzí, a to že fonty, který se mi líbí nepodporujou českou interpunkci. A psát bez háčků a čárek, to radši nebudu psát vůbec.