úterý 26. června 2012

...


!

Je červnový podvečer, ležím uprostřed louky
Pod hlavou svoje ruce, na konci jedný toulky
Dívám se nad mraky nad sebou, na triku logo Black Flag
A dojídám kousek tofu, který jsem ráno nesněd

Tohle místo mi vrací sílu, když spadnu dolů a ztratím víru
Bylo to ještě včera, kdy nemoh jsem zvednout z bláta hlavu
A krev ve mně prudce vřela. Cokoliv dal bych za odvahu!
Cokoliv dal bych za ta slova. Cokoliv dal bych za ta slova.

Ještě teď nevím, čí vlastně byla, ale vím přesně jak zněla:
Tak utři svoje slzy a zatni zuby pěsti, až znovu vyjde slunce, půjdeme dál!
Tak utři svoje slzy a znovu najdi štěstí, až znovu vyjde slunce, půjdeme dál!
A tak jsem vstal a šel stále dál, po cestě dál, až došel jsem tam, kde jsem se znovu smál

Za sebou cesty, cesty kus a tohle jsou poslední slova jejího blues:
Dny jako tenhle jsou pro mne palivem, kdy miluju Black Flag a tofu, to žeru!
Dny jako tenhle jsou pro mne plamenem, co svítí mi na cestu, když ztrácí se v šeru
Tak zapalte svoje plameny se silou rozpálit kameny

Se silou všechny zdi bořit, se silou cesty tvořit!




A to je tak všechno co jsem chtěl říct.

úterý 19. června 2012

Vyhaslá svíčka.

Začínají se zase projevovat špatné rysy mého charakteru. Lenost a negativní pesimismus. Nic mě nebaví, chybí mi dost takovej ten životní elán do čehokoli. Všechno mi příjde hrozně zbytečný. To není depka ani splín, spíš prostě takový neurčitý nic. Prázdnota. A hrozně mě to sere, protože vím kolik lidí by dalo kdovíco za to, aby bylo na mým místě. A já jsem stejně pořád nespokojenej a nešťastnej. Možná mi chybí láska nebo nějaká dobrá náhoda, jak jsem o tom psal minule, prostě něco co by mě nakoplo. Já od přírody nejsem moc iniciativní člověk a s tím se těžko bojuje, protože změnit svoji povahu je těžký, ne-li nemožný. Takže mám pořád takový pocit, že na něco čekám a vlastně nevím na co. Asi až někdo zas, tak jako mnohokrát, příjde, proliská mě a donutí mě začít něco dělat a ne jen blbě remcat.

A už se bojím mít nějaký sny nebo cíle, nemá to cenu, většinou se to nějak posere samo, někdo mi je rozdupe nebo ještě líp ukradne. A tak se jen tak plácám ode dne ke dni.

pondělí 11. června 2012

Random.

Původně jsem chtěl psát o něčem úplně jiným, ale jak už to bývá, nepíšu :D. Jen mě napadlo pár věcí ohledně funkce náhody ve vlastním a myslím že i v životě obecně. Náhoda je totž vždycky to, co nějak posune ten cyklus, o kterým sjem už mluvil, někam dál. Hodně často jde o to, že potkáte nějakýho člověka, kterej dá vašemu životu úplně jiný rozměr. Nebo že se rozhodnete pro něco naprosto nečekanýho, třeba že jedete jinou cestou než běžně do města. Nebo se dva dny před odjezdem někam rozhodnete, že tam pojedete/nebo pojedete jinam. Pointa je v tom, že to aby se mi to vyplatilo neovlivním. Protože když je to takovej ten kalkul jakože "pojedu tudma, určitě potkám někoho zajímavýho nebo se něco stane" tak se nestane nic a jen si zajedu. Takže si tu náhodu uvědomím většinou až zpětně. Prostě to příjde nějak mimochodem, což mi trochu dává naději v těhhle deštivejch nudnejch dnech. Hodně často věci příjdou tak nějak samy. Hodně úspěšných lidí přišlo k tomu co dělají jak slepí k houslím. A sám vím, že čím víc o něco usiluju a chcu to, tím míň to jde.

A to mě dovádí k takovýmu trochu rozporu. Včera jsem viděl tenhle post na 9GAGu:

Sice ani jednu z těch věcí nemám rád, ale jde tu o ten princip. Jestli je lepší si tvrdohlavě jít za svým a pořád to zkoušet, dokud to nevyjde, nebo se na to zavčas vykašlat a jít dělat něco jinýho. Protože z vlastní zkušenosti vím, že to na čem mi hodně záleží většinou nikam nevede, nepovede se to a jsem z toho jen frustrovanej. A ty věci co příjdou tak nějak mimochodem, samy a já je ani nepoažuju za nějak důležitý, nakonec shledám jako fakt povedený. Ať už jde o vztahy nebo dejme tomu nějaký úspěchy "pracovní" kdybych tomu měl dát nějakej název :D. Takže jsem z toho trochu zmatenej, protože se mi nechce věnovat horečný úsilí pro něco o čem pak zjistíém že vlastně není úplně to pravý, když vím, že to jde i velice snadno.

A taky je fajn potkávat různý nový lidi, kteří člověku rozšíří obzory. Poví mu svůj příběh a tak. Zas člověk vidí trochu větší kus světa, životy skutečných ostatních lidí. Nepřečte si je v knížce ani je nevidí ve filmu. Slyší je od těch lidí samotných. A ty lidi taky většinou potkáte náhodou. A nebo oni vás.

To samý knížky a kapely. Náhodou je někde objevíte a ony vám změní život. Takže je potřeba mít otevřenou mysl a neuzavírat se do svýho ghetta. Vždycky si opakuju, že v životě je spousta cest a spousta možností a je potřeba si život cpát do kapes, protože na smrtelné posteli lidi nejvíc litují toho co neudělali. Takže až příště budu hrát Rise of Nations, dám si random výběr národa i mapy :D


sobota 2. června 2012

Dneska zlehka.

Oukej, prázdniny jsou tu / teda aspoň pro některý :D/ a tak necháme vážný věci někdy na podzim. Dneska to nebude moc hemzů, jen bych rád představil pár svých oblíbených komediálních youtube kanálů nebo jak to nazvat. Jsou povětšinou z anglicky mluvících zemí, takže se jejich sledováním nejen pobavíte, ale snad i trochu zlepšíte v jazyce.

Asi nejoblíbenější je Jon Lajoie. Je to kanaďan a jeho humor jede někdy dost po rantlu jak se říká a někdy jde i za ten rantl. Dělá si srandu prakticky ze všeho, ale úplně nejradši mám jeho hudební parodie. Pointa je v tom, že k nim dělá hudbu často lepší než je to co paroduje a k tomu dá trefnej, vtipnej text. Prostě má jak skvělý nápady tak i jejich provedení, což se moc často (bihužel) nevidí.



Nejlepší část je ta zpívaná sloka o rozbité myčce :D

Jinak se taky věnuje točení "reklam" jako je tady ta. Prostě až vám bude smutno pusťte si něco z jeho kanálu na youtube a budete do 5ti minut zase v pohodě.



Pokud máte rádi mystifikace, pak se určitě podívejte na Onion news. Podobně jako Jon mají skvělý nápady ale asi ještě lepší provedení. Jde o to, že to celý vypadá jako něco na způsob CNN, prostě seriózní zpravodajství. Ale je to celý komedie, která má ale hlubší myšlenku. Někdy je to teda vyloženě sranda, jako když tam byla diskuze na téma "připraví počítačové hry naše děti na zombie apokalypsu ?", ale někdy se strefují do celkem ožehavých společenských témat jako jsou gayové v americké armádě a tak různě. A hlavně se vždycky v komentech najde někdo, kdo je buď troll nebo totální pablb a myslí si, že je to pravda :D. Což si možná myslí tým Televizních Novin a inspiroval se, jak jsem vypozoroval když jsem nedávno měl možnost je zase shlédnout :D


Typický :D

No a pak College Humor. Dělají všemožný scénky, některý jsou dobrý, některý slabší. Fajn jsou třeba ty POV (jakože z první osoby).

Kdyby něco, s titulkama většinu videí z těhhle kanálů najdete na videacesky.cz . Ještě někdy hodlám pojednat o mých oblíbených stand-up komicích, ale pro dnešek stačilo .)