This is the moon without a tide

Tenhle vál je od mojí hodně oblíbené kapely Yeah Yeah Yeahs, dokonce je tak oblíbenej že ho umím zahrát na kytaru. Mraky vzpomínek a tak. A je na to úžasnej klip, hrozně dobře udělanej, magickej a krásnej.

Gold lion's gonna tell me where the light is,

Gold lion's gonna tell me where the light is,

Take our hands out of control,

Take our hands out of control

Now, tell me what you saw,

Tell me what you saw,

There was a crowd of seeds,

Inside, outside,

I must have done a dozen each

It was the height I threw, the weight,

The shell was crushing you,

I've been around a few

Tell me what you saw,

I'll tell you what to...

Ooh ooh, ooh ooh, ooh ooh, ohh ohh

Ooh ooh, ooh ooh, ooh ooh, ohh ohh

Gold lion's gonna tell me where the light is,

Gold lion's gonna tell me where the light is,

Take our hands out of control,

Take our hands out of control

Outside, Inside,

This is the moon without a tide,

We'll build a fire in your eyes,

We'll build a fire when the cover's getting brighter,

Cold desire makes the moon without a tide

Tell me what you saw,

I'll tell you what to...

Ooh ooh, ooh ooh, ooh ooh, ohh ohh

Ooh ooh, ooh ooh, ooh ooh, ohh ohh

Ooh ooh, ooh ooh, ooh ooh, ohh ohh

Ooh ooh, ooh ooh, ooh ooh, ohh ohh

Neverending winter

Ok, zprávy o počasí by člověk hledal asi všude jen ne tady. Ale já si nemůžu pomoct. Nesnáším zimu, sníh a tmu. Tma už není tak hrozná, ale zima ve městě je obzvlášť opruz, protože místo sněhu jsou všude jen hnědý sračky. A do toho vítr když musíte deset minut čekat na šalinu. Zdravej jsem jak rybka, to musím zaklepat, ale dost mě to vysiluje psychicky. Při každým pohledu z okna na tu bílou sračku všude kolem se prostě naseru. Nejhorší je že nevím na koho, je to taková ta abstraktní nasranost. Mám rád jaro, na který jsem už touhle dobou byl vždycky zvyklej. Těším se až uvidím venku aspoň kousek zeleně nebo modrýho nebe.

Protože začínám být utahanej a frustrovanej z tohohle všeho, nějak mě opustil veškerej elán a zápal pro cokoli a jen počítám dny, což rozhodně není správný. Tuhle zimu jsem se držel dobře. Obyčejně zimu přetrpím, ale letos jsem se držel asi tak do půlky ledna. Pak jsem počítal že maximálně měsíc a půl nějak překlepu a bude to OK, ale tohle posraný počasí mi udělalo dost čáru přes rozpočet. Celkově mám pocit že zas všechno stojí, nikam nespěje a nic se mi nechce. Snažím se to nějak překonávat, ale moc to nejde, jedu na solární energii a když je celý dny takhle hnusně....jsem otrávenej.

Takže se těším na jaro, většinou s jarem přichází nějaká změna a progres, mám to období rád, jak už jsem řekl. Ale začínám mít strach, že tahle zima bude už napořád. Že média nám pořá slibujou, že "příští týden se už oteplí" a budou to dělat tak dlouho dokud to půjde, i když vědí, že to tak není. Že jaro nikdy nepříjde, že už navždycky bude zima, protože přestal proudit golfský proud, nebo roztály ledy v antarktidě nebo v rusku zase vybuchla nějaká elektrárna.

Lenoch.

Kdo mě zná, ví, že mám dvě zásadní charakterový vady. První je nedochvilnost, spojená i s určitou nezodpovědností nebo neschopností. Tohle je věc, která obtěžuje i moje okolí, a tak se snažím to co nejvíc omezit. To znamená, že už na sebe nenechám někoho čekat v mínus dvaceti stupních půl hodiny. Zkrátka než aby na mě byli lidi nasraní, tak si na to dám pozor. Ok. 

Druhou vadou je lenost. A tohle je věc, kterou škodím hlavně sám sobě. Vždycky když mám něco zařídit, tak to odsouvám, když mám něco udělat tak to odsouvám nebo nějak zašmelím. Hrozně rád spím nebo se jen tak válím a jsem schopen to provozovat třeba několik dní v kuse, když na to příjde. Pak se ale cítím provnile a tak jdu na deset minut něco dělat, třeba jdu na procházku něco nakreslím, přečtu eventuelně třeba napíšu na blog. A pak zas zevl, čumím třeba na nějaký seriály (v lepším případě) nebo poslouchám muziku. Ok, chodím do školy, jenže vysokoškolskej systém tomuhle dost nahrává, protože se tam něco začne dít až o zápočťáku a do té doby je největší námaha kterou proděléte zvednutí prdele a přemístění se z jedné učebny do druhé. Se zápočťákem a zkouškovým sice začnou větry, ale pokud si člověk dokáže dobře a efektivně rozvrhnout čas, tak to není až taková krize. Tím si nestěžuju na ten systém, vlastně mi celkem vyhovuje, ten problém je spíš u mě. 

Pokud nejsem ve škole nebo v práci (na brigádě) mám hodně času, ale prostě ho nedokážu využít kvůli svojí lenosti. A taky proto, že se neumím nudit. Většina lidí se nudí a tak jde něco dělat. Ale já se nenudím skoro nikdy. Leda když musím dělat něco co nechci, ale pokud nemusím dělat nic, tak mě to fakt nevadí. A to se mi nelíbí, protože pak příjde slabší chvilka a já si uvědomím ty kvanta promrhanýho času tím, že jsem dělal něco, a už vlastně ani nevím co. Dejme tomu, že mám nějaký sny nebo plány, ale ty sny se nesplní tím, že mi spadnou do klína, žejo. No a co teď s tím? Navíc mi v motivaci moc nepomáhá to, že většina věcí co se mi povedla se udála celkem neplánovaně a bez většího úsilí, zatímco věci na kterých mi záleželo se většinou nějak zesraly. Takže co si pak z toho člověk vezme jako poučení? Hm. 

Lenost je jeden z hlavních hříchů (doufám že jste viděli film Seven s Morganem Freemanem). A myslím že má celkem přímou spojitost se závistí. Se kterou mám taky trochu potíž. Takže je to celkem boj.