Tohle je slohovka co jsem psal asi tak před necelýma dvěma rokama do školy, už nevím co jsem z ní dostal, ale určitě nic horšího než dvojku, možná je tam pár chyb tak se omlouvám.
People are strange when you're a stranger, faces look ugly when you're alone (Lidé jsou cizí, když jsi cizinec,tváře vypadají ošklivě, když jsi sám).
Tahle písnička od The Doors mu hraje v hlavě. Pořád dokola. Nemůže se jí zbavit. Nechápe co se stalo. Je mimo. Sedí v kavárně, čumí do zdi a vyfukuje husté oblaky dýmu. Sedí tu s ním pár dalších lidí. Zaujatě diskutují, vzpomínají a vprávějí. A on sedí. A mlčí. Kouří a jediným společníkem mu je Jim Morrison v jeho hlavě. Po chvilce vytáhne knížku a začne si číst. Pak mu dojde, že si číst může klidně v klidu nerušeně doma. Tak se rozloučí a mizí. "Samota není věcí vnějších okolností, ale stavem mysli" si večer píše do diáře. Věděl, že Ameriku zrovna neobjevil, ale pravdivost toho výroku nejde zpochybnit. Nechtěl se utápět v nějaké sebelítosti, to ne. Jenom mu chyběl pocit, že mu někdo rozumí. Že na něm někomu doopravdy záleží.
Přemýšlí kde jsou ti lidé, které znal, se kterými mu bylo dobře. Co se s nimi stalo? Býval vážně šťastný, vždycky kolem sebe měl kumpány se kterými se v jednom kuse smáli sobě navzájem i trablům všedního života. Co po nich všech zůstalo? Číslo v telefoním seznamu. Občas se s někým z nich vídá. Ale staré časy jsou ty tam. Těžko říct čím to je, ale už si nimi nemá co říct. Když se vyčerpá pár klasických témat jako ženy a práce, není toho moc co říct. Nastane trapné ticho. Nejsmutnější bylo, když chtěl udělat večírek se starými kamarády a nikdo nepřišel. Co se dalo dělat, tak pil sám. U stolu pro deset lidí.
Zmáhá ho pocit naprostého odcizení. Cítí se jako mrtvola. Necítí se nějak úzkostně nebo smutně. Necítí se nijak. Ráno vstane, vyčistí si zuby, oblíkne se, jde do práce. Pracuje jako prodavač vysavačů. Takže je nustále v kontaktu s lidmi, kterým neustále musí tvrdit, že se neobejdou bez násady pro extrémně úzké otvory. Ta práce je pro něj naprosto otravná, ale z něčeho žít musí. Pak se vrací do své prázdné garsonky a udělá si něco k jídlu. Pustí si hudbu a jde si číst nebo spát. A takhle pořád dokola.
Sometimes I feel like I don't have a partner, Sometimes I feel like my only friend, Is the city I live in, the city of angel, Lonely as I am, together we cry (Někdy se cítím, jako bych neměl partnera,
Někdy se cítím, jako by mým jediným přítelem bylo město, kde žiju - město andělů, Osamělé jako já, společně pláčem).
A někdy se jen tak potuluje městem. Pozorujíc lidi, vymýšlí si o nich příběhy i když je vůbec nezná. Občas potká někoho koho kdysi znal. A nebo nasedne do autobusu a jezdí z konečné na konečnou, jak to dělávají bezdomovci. Svoje město má rád, strávil v něm celý život. Vlastně pryč z něj byl jen párkrát. Jen lidé v něm jsou jak z jiné planety. Nebo spíš on si připadá jako z jiné planety. Těžko říct. Všechny ty unavené ksichty a bezduché konverzace. Často si přeje, aby to město bylo liduprázdné. Aby se mohl procházet prázdnými ulicemi, aby se nemusel dívat na všechny ty lidi. Na tlusté maminy,důchodce s rádiovkama, kteří chcou vždcky pustit sednout v poloprázdné šalině,na uspěchané mladé byznsmeny, na lidi somrující na krabičák, na pubertální zmalované holčičky s cígem v hubě. Totální apatie se u něj střídá se znechucením a závistí, jeho srdce je kyselé jak ocet. Těžko se to popisuje.
Přesto je dost chytrý, aby věděl, že to není správné ani zdravé. Ničí jej to. Byl delší dobu nemocný a pořád není tak docela zdravý. A tahle zapšklost mu určitě na zdraví nepřidá. Nikdy se nepovažoval za zlého člověka, dokonce spíš za hodného. Nechápe co se děje. Začíná v sobě mít zmatek, jako by byl jiným člověkem, než kterého znal dřív. Jako by najednou byl někým cízím. Patle se sám v sobě a sám ví že je to k ničemu, že by radši měl dělat něco smysluplného. Zatímco on si tady řeší svoje poryvy a nálady, lidi umírají hlady. Další jsou trháni na cucky při pumových útocích a další se trmácí kilometry daleko kvůli pitné vodě. Tohle jej děsí. Jeho problémy mu najednou připadají tak malicherné. Ale nedokáže se odpoutat.
A neví co má dělat. Ztratil kontrolu. Možný začátek schizofrenie? Nebo nějaké jiné nemoci?
Isolation,Isolation,Isolation.Izolace,Izolace,Izolace.
"Není těžké se stát cizincem, nepotřebujete k tomu cestovat, nepotřebujete k tomu národnost. Stačí ztratit pocit sounáležitosti s lidmi, kteří vás opklopují." Si píše do diáře a jde spát. Tak jako každý den. Až na to, že už se nikdy neprobudí.
