Kdyby volby mohly něco změnit, dávno by je zrušili. S tímhle heslem se do jisté míry ztotožňuju, ale ne úplně. Nedělám si iluze o demokracii jako takové, natož o té české. Na druhou stranu se mi příčí ten pubertálně vzdorovatej odpor, kterej nic neřeší, má na všechno názor a na nic řešení. Zatím jsem sem o politice nepsal, a ani nehodlám tomu tématu dávat širší prostor, protože mi nepříjde až tak důležitý jak si lidi myslí. K téhle problematice jsem se ale chtěl vyjádřit, protože to teď dělá každej pablb, tak proč ne taky já?
Takže volit prezidenta půjdu. Už jen kvůli klidu svýho svědomí. Nečekám nějakou zásadní změnu, nedělám si planý naděje. Nikdo z těch kandidátů není ideální, u každýho najdu důvod proti. Takže budu volit spíš vylučovací metodou toho, kdo se v mých očích nejvíce blíží ideálu. A tím ideálem není ani Klaus ani Havel. To je takový nešvar české politické mapy. Buďto je člověk havlovec aka "pravdoláskař" nebo kalusovec. Třetí možnost je asi ta nejhorší, a to je bolševik. Tohle zkreslení mi hrozně vadí, nesouhlasím ani s jedním z těch směrů, na každým něco je, ale jako celek ho prostě nemůžu přijmout za svůj. Takže dalším kritériem bude volba někoho, kdo tohle paradigma nabourá. Což znatelně zužuje škálu kandidátů. Když bych to vzal do důsledku, tak by tam nezbyl asi nikdo. Hlavní je aby to byl člověk, kterýho jsem schopen si vážit za jeho práci i další činnosti, za jeho morální kredit, bez pochybných vazeb na všechny možný i nemožný mafiány, ať už pražský, kremelský,bruselský nebo londýnský. A pak samozřejmě je nutný nějaký názorový průsečík, ale vzhledem k postavení a pravomocím prezidenta jsou pro mě důležitější předchozí kritéria.
Jsem zvyklý o věcech přemýšlet z různých úhlů pohledu, a tak zrovna nad touhle volbou hodně přemýšlím. Mimo jiné i proto, že to bude vlastně poprvé co půjdu k volbám. To ale považuju za přínos, protože mě to donutilo znovu se zamyslet nad svýma politickýma a společenskýma postojema/názorama. To beru jako hlavní plus celé téhle šaškárny. To zamyšlení se nad tím jaká naše společnost a země je, a kam by měla směřovat. Co je pro ni důležitý. To, v čem jsme dneska, není přijatelný skoro pro nikoho. A tak je potřeba najít nějakej směr, který nás vyvede z tohohle blata. Prezident o tom může maximálně kecat, rozhodně s tím ale sám zas tak moc nenadělá. Společnost jsme totiž my všichni. Já, vy co to tu čtete, vaše máma, pokladní v Albertu, člověk co vedle vás dneska seděl v šalině nebo dítě, který běhá po parku. Je potřeba si uvědomit, že to v čem tu žijem není tam venku, není to nějak daný zhůry. Všichni jsme toho součástí a sami to utváříme. Tím co říkáme a hlavně tím co děláme. Nemůžeme čekat od nějakých politiků nebo kohokoli jinýho spasení jakoby to měli být nějací mesiáši. Je to na každým z nás. Jak řekl Gandhí: " buď tou změnou, kterou chceš vidět ve světě".
Proto odmítám volit podle různých průzkumů a manipulačních videí. Chci volit tak, jak to považuju za nejsprávnější. Zatím nejsem stoprocentně rozhodnutej koho tam hodím, ale ta cesta je pro mě možná důležitější než cíl. Koho tam nakonec hodím neřeknu, mám na to právo zakotvený v ústavě.
No zase jsem to tu trochu zanedbal, ne nějakým záměrem, byly svátky a je zkouškový, takže jsem lítal všude možně a vlastně pořád lítám, na smolení článků není čas. A než psát o ničem tak radši vůbec. Ale stejně jsem si řekl, že je potřeba to tu trochu aktualizovat.
Jestli to tu sledujete delší dobu, nebo pokud si prostě jen projdete archiv, asi se nevyhnete dojmu, že je to celkem depka. Může se to tak zdát, ale jak jsem někde už psal, je to spirála. Potíž je v tom, že když je mi smutno, mám větší potřebu o tom psát než když je to v pohodě. A tak se teď pokusím ten trend nabourat.
Poslední dobou jsem došel k takové nějaké vnitřní transformaci, nevím jak jinak to nazvat. Fakt je, že většinu věcí kterou jsem se kdy trápil, jsem si vytvořil ( a vlastně i pořád vytvářím) uvnitř svojí hlavy. Jasně že hodně věcí v mým životě není optimálních, ale beru to spíš jako zdroj motivace k tomu se někam posunout než jen záminku na to si stěžovat.
A především jsem se přestal soustředit na všechny ty věci, který mi nejdou, který seru a ve kterých stojím za hovno. Uvědomil jsem si v kolika oblastech mám nějakej talent nebo nadání, který má cenu rozvíjet. To, že za mnou chodí lidi a cení si něčeho co jsem vytvořil (a popravdě většinou mě to nestálo moc velký úsilí), vidím že mě cení za to, že dělám to co mě baví a to že jsem sám sebou. To zahojí všechna zlomená srdce, posraný zkoušky a starý mindráky. To, kolik lidí mám kolem sebe, kteří mě (snad :D) mají rádi, kteří mi dodávají naději, že věci mají smysl. Nechci aby to znělo nějak moc pateticky, ale uvědomit si tohle pro mě znamenalo obrovskej krok dál. Uvědomil jsem si, že mám co dát a že je to v podstatě povinnost. Největší hřích je prosrat svůj talent. Takže beru jako takovou svou povinnost to nějakým způsobem zužitkovat. Způsob asi nebude tak zásadní, táhne mě to do různých směrů, jedinej problém je moje chronická lenost.
Jenže tu lenost dokáže překonat to, že mě spousta věcí baví, už třeba jen to, že píšu tenhle posranej blog.
Miluju mnoho disciplín, převážně teda uměleckýho rázu, což je na jednu stranu hrozně nepraktický, na druhou to ale zase dává obrovskou svobodu a volnost vybrat si přesně to, co člověku vyhovuje. A hlavně jsem zjistil, že je to fakt o tom v danej moment dělat to co mě baví, a nehledět na to co z toho bude. Pak se člověk zamotá do věčnýho čekání na něco a utíká mu ta přítomnost, ze které pramení to štěstí. Takže ani nikam nespěchám, věci mají svůj čas a občas musí vyzrát. Asi ani není dobrý to nějak uměle brzdit, ale nechat to nějak plynout. Takže celá pointa toho co jsem chtěl sdělit je, že je potřeba mít v sobě nějakej zápal pro život. ať už je to cokoli. Lidi, kteří tohle nemají, jsou jen nasraní a frustrovaní, protože je nic nebaví. A to je prostě špatně, protože pak se celým životem jen proserou, abych tak řekl. Takže "zapalte svoje plameny".
Blu je americkej undergroundovej raper, jede starou školu a skvělý texty, je to jako pohlazení po duši.
