A fire inside

No zase jsem to tu trochu zanedbal, ne nějakým záměrem, byly svátky a je zkouškový, takže jsem lítal všude možně a vlastně pořád lítám, na smolení článků není čas. A než psát o ničem tak radši vůbec. Ale stejně jsem si řekl, že je potřeba to tu trochu aktualizovat.

Jestli to tu sledujete delší dobu, nebo pokud si prostě jen projdete archiv, asi se nevyhnete dojmu, že je to celkem depka. Může se to tak zdát, ale jak jsem někde už psal, je to spirála. Potíž je v tom, že když je mi smutno, mám větší potřebu o tom psát než když je to v pohodě. A tak se teď pokusím ten trend nabourat.
Poslední dobou jsem došel k takové nějaké vnitřní transformaci, nevím jak jinak to nazvat. Fakt je, že většinu věcí kterou jsem se kdy trápil, jsem si vytvořil ( a vlastně i pořád vytvářím) uvnitř svojí hlavy. Jasně že hodně věcí v mým životě není optimálních, ale beru to spíš jako zdroj motivace k tomu se někam posunout než jen záminku na to si stěžovat.

A především jsem se přestal soustředit na všechny ty věci, který mi nejdou, který seru a ve kterých stojím za hovno. Uvědomil jsem si v kolika oblastech mám nějakej talent nebo nadání, který má cenu rozvíjet. To, že za mnou chodí lidi a cení si něčeho co jsem vytvořil (a popravdě většinou mě to nestálo moc velký úsilí), vidím že mě cení za to, že dělám to co mě baví a to že jsem sám sebou. To zahojí všechna zlomená srdce, posraný zkoušky a starý mindráky. To, kolik lidí mám kolem sebe, kteří mě (snad :D) mají rádi, kteří mi dodávají naději, že věci mají smysl. Nechci aby to znělo nějak moc pateticky, ale uvědomit si tohle pro mě znamenalo obrovskej krok dál. Uvědomil jsem si, že mám co dát a že je to v podstatě povinnost. Největší hřích je prosrat svůj talent. Takže beru jako takovou svou povinnost  to nějakým způsobem zužitkovat. Způsob asi nebude tak zásadní, táhne mě to do různých směrů, jedinej problém je moje chronická lenost.

Jenže tu lenost dokáže překonat to, že mě spousta věcí baví, už třeba jen to, že píšu tenhle posranej blog.
Miluju mnoho disciplín, převážně teda uměleckýho rázu, což je na jednu stranu hrozně nepraktický, na druhou to ale zase dává obrovskou svobodu a volnost vybrat si přesně to, co člověku vyhovuje. A hlavně jsem zjistil, že je to fakt o tom v danej moment dělat to co mě baví, a nehledět na to co z toho bude. Pak se člověk zamotá do věčnýho čekání na něco a utíká mu ta přítomnost, ze které pramení to štěstí. Takže ani nikam nespěchám, věci mají svůj čas a občas musí vyzrát. Asi ani není dobrý to nějak uměle brzdit, ale nechat to nějak plynout. Takže celá pointa toho co jsem chtěl sdělit je, že je potřeba mít v sobě nějakej zápal pro život. ať už je to cokoli. Lidi, kteří tohle nemají, jsou jen nasraní a frustrovaní, protože je nic nebaví. A to je prostě špatně, protože pak se celým životem jen proserou, abych tak řekl. Takže "zapalte svoje plameny".

Blu je americkej undergroundovej raper, jede starou školu a skvělý texty, je to jako pohlazení po duši.