Dneska se mi zdálo, že se sápu do nějakýho kopce uprostřed lesa, když v tom - kde se vzal tu se vzal - šel naproti mně Adolf Hitler oblečený v hermelínovém plášti. Povídal si s Margaret Thatcherovou. Opodál stál zády otočený Napoleon. A napravo si zase De Gaulle taky s někým povídal. Asi jsem nějak vlezl na lesní dýchánek osobností z učebnic dějepisu. Bylo to hodně zvláštní. Z toho Hitlera jsem měl fakt strach když ke mně šel. Přesně takovej strach jakej byste asi měli, potkat Hitlera. Zároveň trochu rozpaky, jestli ho pozdravit a jak se k němu chovat, protože koneckonců je to velice významná osobnost. Každopádně složení téhle sešlosti bylo dost podivné.
Nedávno se mi taky zdálo, že u nás v parku někomu utekla doga, Všichni hrozně křičeli, já napřed nevěděl co se děje, pak jsem ji uviděl jak běží ke mně. Tak jsem taky začal utíkat. V ten moment jsem si uvědomil, že je to sen. Ale řekl jsem si, že tu zůstanu, třeba bude sranda. Vylezl jsem na strom. Bylo to taktak, už mě skoro dostala. Se mnou na tom stromě byl i kluk s flexou, který si vzal do hlavy, že ze stromu přeskočí k sobě domů, totiž do domu vzdálenýho asi 20 metrů. Samozřejmě to byla pitomost, spadl na zem jako hruška a zlomil si obě nohy. Křičel, zůstal ležet a ta doga ho rozsápala. Na to už jsem neměl, a tak jsem se probudil.
Sny jsou zvláštní. Zvláštní je hlavně to, že v nich pociťuju tak zvláštní druh emocí, jaký nikdy jindy za bdělýho stavu. Takže není divu, že se mi moc nechce bdít, když můžu snít, že? :D
