%

Under a sky, no one sees,
Waiting, watching it happening.
Don’t hurry, give it time,
Things are the way they have to be.
Slow down, give it time,
Still life, you know I’m listening.
The moment that you want is coming if you give it time

When you wake up, when you wake up,
You will find me
When you wake up, when you wake up,
You will find me

Under a sky, no one else sees,
yourself appears in front of me
The sky clears, the sun hits I'm here,
Waiting, it's happening.
The moment that you want is coming if you give it time

When you wake up, when you wake up,
You will find me
When you wake up, when you wake up,
You will find me 

 Kdybych měl vysvětlit, proč mám tuhle píseň rád, řkel bych vám, ať si to video pustíte na full screen a dáte si k tomu něco dobrýho (if you know what I mean .)).

Abandoned dreams

Když jsem býval menší, měl jsem hodně bujnou fantazii a hodně jsem přemýšlel o tom, jaký to bude až mi bude 16,18,20 nebo 30. Pohled na noční město z Bílendy mě naplňoval takovým zvláštním zasněným pocitem. Pocitem jakoby se mělo stát něco velkýho. Nebo když mi bylo 14 a šli jsme se jen tak s kámošema poflakovat ven. Ten pocit svobody a nezávislosti.... A včera cestou domů jsem zjistil, že už takhle moc nepřemýšlím. Většinou ty věci vnímám tak nějak bez prožitku. A už ani tolik nesním. Najednou je život mnohem víc šedej, protože to co dělá život zajímavým s ez větší části děje v naší hlavě.

Normální realita je celkem nuda. Zajímavý je to ve chvíli kdy o tom sníte/plánujete to dopředu nebo naopak když na to vzpomínáte. Nejlepší je někomu vyprávět. Protože on si pak do toho promítne sám svůj svět a nakonec je to spíš jako film než vaše vzpomínka. Pamatuju si jak jsem vyprávěl na gymplu o sídlišti ze kterýho jsem. Možná jsem trochu přeháněl aby to bylo zajímavější, ale lidi co celej život žili ve vilkový čtvrti měli pocit, že snad žiju v nějakým pologhettu, i když většinu obyvatel tu tvoří důchodci,maminky s kočárkama a čtyřicátnící venčící psy. Takhle se modeluje naše realita, protože kdyby byla tak jak je, je hrozně nudná. Proto máme knížky, filmy a umění obecně. A taky drogy. Proč obyčejný fotky většinou vypadají nudně a je potřeba je upravit? Aby svět vypadal zajímavěji. Proto tolik lidí používá instagram. Proto si většina lidí upravuje profilovky na facebooku v gimpu. Snad ani ne proto aby vypadali líp, spíš aby vypadali zajímavěji.

A tak je dobrý mít fantazii, o kterou jak jsem zjistil pomalu přicházím a trochu mě to trápí. Pokusím se s tím něco dělat, protože jinak se z života stane nudnej stereotyp a rutina.

Random 2

Četl jsem teď v Maximu článek o tom, proč se prý ženy neradují. Ta potíž je prý proto, že nejsou tak hravý jako my. Že se neumí jenom tak vyblbnout, protože za vším hledaj účel a smysl. Že nezačnou jen tak lozit po stromech nebo bubnovat na flašky od piva. To ale podle mě nezáleží na pohlaví ale spíš na povaze. Sami to určitě znáte. Pokud od něčeho máte jakýkoli očekávání, který se třeba tak úplně nesplní, jste pak z toho zklamaní. Ale pokud berete věci tak jak jsou, nebo se ty věci dějou tak nějak náhodou, užíváte si je prostě jen proto že jsou a cokoli co se stane berete jako bonus.

Takže proto si moc věcí neplánuju, protože nejlepší zážitky většinou tak nějak příjdou za mnou spíš než já za nima. Samozřejmě že je potřeba vždycky tomu jít trochu naproti ale ne nic lámat přes koleno. Na Rock for People 2010 jsem se rozhod jet tři dny před tím a bylo to naprosto skvělý a tak dále. "Máme dohodu s vesmírem že si navzájem vstříc výjdem." Náhodou jsem narazil na Bukowskiho a Kerouaca v knihovně a jejich knížky mě zasáhly jak máloco. A tak dále. Věřím v to, že vždycky je milion možností jak něco zažít, jde jen o to je rozeznat v tý všední šedí.

Takže to bylo jen takový krátký zamyšlení.

Just.