Začínají se zase projevovat špatné rysy mého charakteru. Lenost a negativní pesimismus. Nic mě nebaví, chybí mi dost takovej ten životní elán do čehokoli. Všechno mi příjde hrozně zbytečný. To není depka ani splín, spíš prostě takový neurčitý nic. Prázdnota. A hrozně mě to sere, protože vím kolik lidí by dalo kdovíco za to, aby bylo na mým místě. A já jsem stejně pořád nespokojenej a nešťastnej. Možná mi chybí láska nebo nějaká dobrá náhoda, jak jsem o tom psal minule, prostě něco co by mě nakoplo. Já od přírody nejsem moc iniciativní člověk a s tím se těžko bojuje, protože změnit svoji povahu je těžký, ne-li nemožný. Takže mám pořád takový pocit, že na něco čekám a vlastně nevím na co. Asi až někdo zas, tak jako mnohokrát, příjde, proliská mě a donutí mě začít něco dělat a ne jen blbě remcat.
A už se bojím mít nějaký sny nebo cíle, nemá to cenu, většinou se to nějak posere samo, někdo mi je rozdupe nebo ještě líp ukradne. A tak se jen tak plácám ode dne ke dni.
Žádné komentáře:
Okomentovat