Breakfast of champions,

or goodbye blue monday.

Určitě znáte ten pocit, kdy naprostou náhodou narazíte na naprostý skvost. Mně se to stává pravidelně při náhodném brouzdání mezi regály v knihovně. V létě jsem takto narazil na knihu Snídaně šampionů, kterou napsal Kurt Vonnegut. Jelikož se teď pochopitelně zabývám převážně naší českou literaturou, byl tento kousek příjemným zpestřením. Vonnegut byl skutečně velikán.

Snídaně šampionů je román, který je poměrně netradiční. Na první pohled zaujmou autorovy vlastní ilustrace, které text nekomentují, ale jsou jeho součástí. Je to originální způsob, jak oživit text a dodat mu hravosti. Ta však nezmenšuje hodnotu sdělení či myšlenek, jde proti zakořeněné představě, že co je kvalitní, vysoké, musí být složité a náročné. Čtivost je ale dle mého názoru naopak známkou dobré literatury, protože jak řekl Einstein "pokud člověk něčemu rozumí, dokáže to vysvětlit jednoduše". 

Spoilery nebudu vyzrazovat a řekl bych, že děj není tím stěžejním na tomto díle. Za to důležité považuji především sarkastické postřehy, časté autorovy vstupy a odbočky od vyprávění, ve kterých reflektuje lidské vlastnosti a zejména tehdejší americkou společnost s vtipem sobě vlastním. Je to ten druh knížky, u které si vychutnáváte každou větu a jste neustále napjatí. Ne snad kvůli tomu "jak to nakonec dopadne", ale kvůli tomu, co na nás Vonnegut vytasí na další stránce. 

Zajímavé jsou taky dvě hlavní postavy - postarší trochu podivínský sci-fi spisovatel Killgore Trout a úspěšný podnikatel Dwayne Hoover. Většinu knihy sledujeme cesty těchto dvou postav, které se nakonec protnou a způsobí událost, která je vyvrcholením knihy (pokud se to tak dá nazvat). 

Je to neuvěřitelně inspirativní a hravá kniha, kterou je radost číst. Existuje i filmová adaptace, ale tu jsem neviděl a asi ani nechci, protože si neumím představit, jak by se mohlo podařit převést tuto knihu na filmové plátno. Mimochodem, snídaně šampionů je sklenka martini (přeneseně pak jakákoliv podobně zdravá dobrota), nejlíp po ránu.