Určitě znáte ten pocit když se dostanete do takovýho toho polospánku buď když usínáte nebo když se probouzíte. A v hlavě vám jedou všecky ty šílený představy. Mám to moc rád. Kdo by neměl. Samozřejmě, že jsou i takový ty nepříjemný, stresující sny. Ale těch není zas tak moc. Většinou. Sny jsou super. Já rád sním a to i ve dne. Je to něco naprosto úžasnýho, že náš mozek dokáže vytvořit kompletně vlastní svět. Svět, ve kterým se děje prakticky cokoli, ale rozhodně v něm nikd ynení nuda. A všechno se tam nějak magicky přetavuje a pořád mění. A je to fajn. Navíc v podstatě vy ani nejste hmotní, nevzpomínám si že bych měl ve snu hlad nebo mi byla zima. A pokdu se nějaká potřeba dostaví, jako třeba potřeba močit, je to moc špatný :D Ale jinak je to v pohodě. Myslím, že jestli je něco po smrti, je to neustálej sen. Kouzelný místo. Ne jak naše realita.
Pokaždý když se vzbudím a zdál se mi sen, kterej považuju za důležitej, zapíšu si ho do mobilu a pak si ho vyložím ve snáři. Většinou z toho vyleze něco zajímavýho. Dal bych sem nějakej případ, ale nechce se mi, tohle mi příjde až moc osobní a nechci nikomu otvírat svou hlavu :D
A sny jsou ovšem taky námětem spousty filmů (kromě tak omílanýho Inception třeba super japonský anime Paprika) a byl na nich založenej celej uměleckej směr - surrealismus. Celkem mě to fascinuje, protože sny jsou světem, který rozhodně není moc probádaný a možná je to i dobře. Protože je potřeba mít v protikladu k tomuhle studenýmu racionálnímu světu nějakej iracionální, kouzelnej svět kam se schovat. Ne?
Žádné komentáře:
Okomentovat