Když jsem si probíral šatník. Když jsem se procházel po našem hoodu. Když jsem si projížděl winamp. Když jsem projížděl fotky. Když jsem se bavil se starejma známejma. Když jsem v noci snil. Když jsem ve dne snil. Když jsem jel šalinou přes město. Když jsem šel kolem základky. Hodně se toho změnilo. Rozhodně víc ve mě než kolem mě. "It is all in your head David...all in your head...." - ha hádejte kdo mi to asi řekl.
Nostalgie na mě padá vždycky v tu nejvíc nevhodnou dobu. Uvědomil jsem si pomíjivost věcí. A to není nějak dlouhá doba...mluvíme tu v řádech pár let, maximálně tak pěti. Představte si ty změny v řádech milionů let....Pak je to tu úplně jinej svět...
To co mi přišlo důležitý tenkrát třeba už není až tak důležitý pro mě dnes. Trika kapel, který jsem si koupil v době kdy jsem je zbožňoval už na sebe vezmu jen jednou za čas, stejně často jako je poslouchám. Kamarády se kterýma jsem svýho času takřka žil, dneska potkám nejvíc jednou za tři měsíce a nakonec stejně zjistím, že si s nima nemám moc co říct. Názory na celej svět se pořád mění. Jasně že je potřeba nějakej vývoj, ale to neznamená že by mi to bylo líto. Jen celkem postrádám ty věci co už nejsou. A tu atmosféru toho, že vlastně o nic nejde. Každej nějak jde svojí cestou, někdo rychleji a někdo pomaleji. Jedno je jistý. Věci už nebudou nikdy takový jako dřív. A je potřeba se podle toho zařídit. V něčem je to ale trochu skličující. Že to na čem vám teď záleží, vám bude za pár let připadat bezcený a naopak. Pak všechno vypadá tak relativně a....marně. Na druhou stranu....díky tomu není nic definitivní. Vždycky se všechno může změnit. Všechno být jinak. Nikdy není nic uzavřený. A pokud má člověk na co vzpomínat, asi ten jeho život stál alespoň za něco. Jak se říká, vzpomínky jsou to jediný co nám nemůžou vzít. Ale je potřeba jít dál...pořád. Ne že bych z toho byl vždycky nadšený, ale nejde zůstat pořád stát v životě na místě. Klidně si zajít...ale nezůstat stát...což mám někdy takovej pocit z toho všho. Nebo spíš motání se v kruhu. Každopdáně život je neustálá změna a nic není definitivní, všechno se pořád mění. A v tom je podstata života od nejmenší buňky až po člověka. Je to tak, život je změna.
Žádné komentáře:
Okomentovat