Random 3

Dneska se mi opět stalo to, co se mi občas stává a z čeho jsem pokaždé v údivu. Příjde mi to skoro jako nějaký parapsychologický nebo telepatický fenomén.

Tahle píseň se mi nějak hodí k tématu, Mobyho mám moc rád. Originální videoklip je bohužel bloklej.  Je to ze soundtracku z filmu Pláž, kterej je super.

Je to docela prostý. Když jdu přes nějaký místo se kterým mám spojenýho nějakýho člověka, nebo si na něj prostě vzpomenu, vzápětí ho potkám. Zajímavý je to ale v tom, že ho potkám ne ve chvíli kdy na něj myslím, ale až když na to nějak zapomenu nebo to zatlačím do nevědomí a začnu myslet na jiný věci. Jo je jasný že někde prostě lze očekávat určitý lidi. Divit se že potkáte některý konkrétní postavičky třeba v Trojce nebo v Tembu, když tam prakticky bydlí, snad ani nejde.

Dneska se mi to stalo tuším třikrát nebo čtyřikrát. Napřed jsem šel skrz město a vzpomněl jsem si na jednoho známýho právníka, protože jsem si říkal že bych se ho mohl zeptat na nějaký věci, který jsou navíc přímo jeho rankem. Pak jsem na to nějak zapomněl a asi za deset minut jsem ho potkal, když jsem si šel koupit nějaký pití do Tesca. Vlastně jsem ho nezastavil a nezeptal jsem se, protože to vypadalo že spěchá a tak jsem ho jenom pozdravil.

Pak, když jsem jel navečer z knihovny, jsem jel přes místa který mám taky spojený s jednou osobou a tak jsem na ni myslel, není to až taková náhoda že jsem ji tam potkal, protože tudy jezdí každej den. Ale já tama moc ne, navíc jsem tu trasu zvolil úplně náhodně, na poslední chvíli jsem se rozhodl nejet jedním trolejbusem, ale jít kus pěsky a pak jel další tak jsem nastoupil a tak dál, prostě naprosto nepředvídatelný chování, ani já jsem nevěděl kudy vlastně pojedu.

Na nádru jsem si říkal, že bych mohl někoho potkat,když už mám takovej den. Nastoupil jsem do šaliny a zdálo se, že nikde nikdo. Ale když jsem se rozhlídl, zjistil jsem že je tam zas jeden známej, kterýho jsem dlouho neviděl, a tak jsme se dali do řeči.

Poprvé co si pamatuju že se mi něco podobnýho stalo, bylo někdy o prázdninách, kdy jsem šel kolem kámošova bytu a vzpomněl jsem si na něj. Chtěl jsem mu brnknout že bysme skočili na jedno, ale řek sem si že je třeba někde v zahraničí, že na to seru. Tak jsem šel dál, chtěl jsem si za rohem koupit v krámě tričko, tak jsem počítal kolik mám, kolik mi zbyde, jakou vlastně chci velikost, co budu dělat až si ho koupím a tak dál. A na kámoše jsem úplně zapomněl. Co se stalo? Potkal jsem ho za tím rohem a šli jsme na pivo.

Tyhle věci se mi stávají často, může to vypadat jako normální sled okolností, ale já myslím, že v tom hraje roli ta myšlenka na dotyčnýho. A taky není vyjímkou, že když se mi o někom zdálo tak pak zjistím že tomu člověku se zase zdálo o mně. A někdy dokonce i ty samý věci. Náhoda? Nemyslím si. Nebo když se rozsvítí zelená na přechodě zrovna v momentě kdy na něj vkročím, protože jsem na to myslel deset metrů před ním.

 Nechci vypadat jakože mám hlavu vymletou Tajemstvím a všema těma kecama o síle pozitivního myšlení, zákonu přitažlivosti a tak dál, ale určitě na tom něco bude. "Jsou věci větší než jsme my" a jsou věci který sice můžou vypadat podivně a nelogicky, ale prostě jsou.

 Spíš to tak cítím než že bych si to myslel.