Narodil jsem se v poslední dekádě posledního století minulýho tisíciletí a jsem tím celkem poznamenán. Při těch vzpomínkách na mě padá taková nějaká nsotalgie. Pamatuju si tu fascinaci USA, filmy jako Sám doma, santu s coca colou a návštěvy McDonaldu jako by to byla restaurace s michellinskou hvězdou. Dneska to působí jak z jinýho světa. Samozřejmě, že jsem vnímal i jiný věci. Teď mám na myslí spíš vzpomínky na tu dobu z obecnějšího úhlu pohledu, to co je společný asi všem lidem narozeným mezi lety řekněme 1985 až 95. Nejvíc emocí mám ale spojených se seriálama. Tenkrát jsem je žral. Naštěstí jsme pak neměli zas na čas televizi, takže jejich působení mi nestihlo nějak negativně zdeformovat osobnost. Spíš na ně vzpomínám se slzou v oku, protože svět v nich ukazovanej byl tak krásně jednoduchej a zároveň (pro čtyřletý dítě) uvěřitelnej. Trochu jako pohádky, jen víc "hustý" a "americký". Znělka každýho z těch seriálů ve mně vzbuzuje silný emoce. Fakticky.
Hrozně rád jsem měl Odpadlíka, chtěl jsem mít taky dlouhý vlasy a tak drsnou motorku. Mlátit padouchy a mít indiánskýho kámoše. Lorenzo Lamas byl takovej můj role model. Většinu dílů bojoval se zločinem, pak tam byly i nějaký ženský, ale to jsem jako děcko nevnímal. Leda podprahově, těžko říct.
Na MacGyverovi jsem obdivoval ten jeho nožík, s jehož pomocí a krabičkou sirek byl schopnej vyrobit za 10 sekund vzucholoď a uletět z hořícího skladu napalmu.
Na Dallas jsem se díval u babičky. Moc už si nepamatuju o čem do bylo, myslím něco o ropných magnátech. Ale podle jedné z hlavních postav, J.R, jsem pojmenoval svýho méďu. Tak si říkám, že mi to asi fakt vymylo mozek :D
Koho by nebavilo dívat se na bandu rozmazlenejch fracků z Beverly Hills 90210. Zajímavý je, že si nepamatuju o čem ty seriály vlastně byly. Pamatuju si znělky, ksichty a jména. A svoje pocity. Samozřejmě.
Tak jde čas. To byl typickej nekonečnej seriál, došlo tam tuším i na posedlost ďáblem a já nevím co všecko, jen aby udrželi sledovanost. Byla to taky prča :D.
Last, but not least. Strážci vesmíru. Kdo nezažil, nepochopí.
V devadesátkách jsem taky propadl Simpsnům a Red Dwarfovi, ale to jsou tak nadčasový věci, že to do tohohle retro koutku snad ani nepatří :D. A taky jsem pořád jenom neseděl u televize, žejo. Třeba jsem hrál pogy nebo si četl o dinosaurech :-). Bylo to fajn.
Žádné komentáře:
Okomentovat