Dneska jsem si vzpomněl jak jsme byli na škole v přírodě, už to bude tak deset let minimálně. Byli jsme na pokoji čtyři. Jeden z nás byl Vojtíšek. Byl to divnej kluk. Zrzek, měl hrozně žlutý zuby, skoro nemluvil a když, tak to znělo jako by mu ty slova tahal z nohy a tak různě. Nebyl moc společenskej, žil si ve svým světě, zajímaly ho mraky a znal všecky jejich typy. A tancoval těžko popsatelným stylem... natáh nohy a skákal na nich a při tom jakoby chodil. Podivín. Nikomu nic neudělal, byl jenom jinej. Taky nebyl ze zrovna zámožné rodiny abych tak řekl. A my mu udělali peklo. Smáli jsme se mu za pičoviny, schízovali jsme ho že je marťan a on tomu pak uvěřil, nutili jsme ho po sobě uklízet a pořád jsme mu nadávali. A on byl z toho hodně nešťasnej, celou dobu tam brečel. Nevím proč se mi ta vzpomínka vrátila, ale dneska nechápu proč jsme to dělali. Neměli jsme k tomu nejmenší důvod. Myslím e ani tenkrát jsme nevěděli proč to děláme. Neměli jsme sami žádnej problém, nevybíjeli jsme si mindráky. Nic takovýho. Nechápu kde se v nás vzalo tolik zášti k člověku, co nám nic NIC neudělal. To, že jsme byli malí na tom nic nemění. Otázka kde se v lidech bere zlo je nezodpověditelná z racionálního hlediska. Náboženství na to má svoje odpovědi, jde o to zda se s nima spokojíme. Jinak tenhle příklad neberu jako nic světobornýho, spíš naopak. Myslím, že ani on si na to (snad) dneska ani nevzpomene. Spíš naopak. Je to zanedbatelná příhoda, malej střípek. A teď si vemte kolik nepravostí,krutosti a zla se dělo a děje v globálu. Vyjmenovávat to asi nemá cenu.
Bývá mi z toho smutno. Je fakt, že si nežiju až tak špatně v porovnání s většinou lidí na téhle planetě. Ale občas se mi taky stane něco, z čeho jsem minimálně nešťastnej nebo smutnej. A pak si představím, jakej to musí být pocit když vám postřílí půlku rodiny a vás odvlečou někam na sibiř třeba. Kdybych ten svůj pocit vynásobil stotisíckrát, nikdy nebudu vědět jaký to je. Bohudík. Ale uvědomil jsem si, že je svět nespravedlivej a každej má různej práh jak psychické tak i fyzické bolesti.
Buddha říkal, že pramenem veškerého utrpení (a tím i zla) je žádostivost. Myslím, že na to kápl. Zlo vyrůstá z žádostivosti,sobectví a pýchy. A proto si dávám pozor na lidi s těmahle vlastnostma a snažím se jim vyhýbat. Jsou s nima jen problémy. Vždycky. A taky se snažím tyhle vlastnosti u sebe co nejvíc eliminovat, což nevím jak se mi daří, to by museli říct moji blízcí. Ježíš pak říkal staré známe "(ne)čiň druhým to, co (ne)chceš aby druzí činil tobě". Taky to, čemu říkám "ultimátní moudro" :D. Bohužel moc lidí se tím neřídí a tak šukají bejvalky svých kámošů nebo tak podobně.
Svatý Augustin - "Zlo je jen tam kde není dobro". Takže dobro je něco jako světlo a zlo je jako tma. Tma je jen absence světla, nemá sama o sobě postatu, je to jen negace. Podmětná myšlenka. Tohle nedochází většině sXe kapel. Dobrým tě nedělá to, co neděláš, ale to, co děláš. Takže to že nepiješ,nekouříš,nesouložíš a nejíš maso neznamená, že jsi svatej. Znamená to jen, že nemáš žádnej život :D. Radši někoho kdo je celej víkend v lihu ale přes týden se stará o postižený děti, než sXe pasáka kupříkladu, ne?
Nerad bych zabředl do lacinýho moralizování, ale z toho co vidím kolem sebe, je mi smutno. Někdy špatně a někdy nasadím svou cynickou masku, takže se směju. Rozhodně mi to ale není jedno. Ať už to co vidím ve svým vlastním, osobním životě, nebo skrz různý média (ne, nemyslím TV Nova .)). Je to v prdeli. Dluhy, války a krize. "And all for fear and all for greed". Strach je cesta k temné straně, říkal mistr Yoda. Takže to máme chtivost,sobectví,pýcha a strach. Kořeny zla. Je potřeba si dávat majzla a nebýt za hajzla. Myslet vždycky na ostatní, mít rád i když je to někdy kurva těžký. Často mám takový ty nenávistný, nasraný chvíle, ale snažím se s tím bojovat. Nejsem hipík, ale myslím, že jenom láska je cesta z těhhle sraček. Kdo mě zná, ví, že mám srdíčko levičáka, ale na revoluci nevěřím. Jediný k čemu to je, že se dostanou k moci jiní zmrdi, často ještě horší ne ti předešli. Takže je potřeba začít od sebe. Kdo chce hned měnit svět, vždycky to posere. Je potřeba začít od sebe. Nebýt jako ti, kteří vás tak serou, jako ti co kurví tenhle svět, jako všichni ti nenažraní buržoustští šulini. Jako pupkatí bankéři. Jako ti čuráci co vydělávaj na válkách, co půjčujou na lichvářský úroky, jako ti co kradou a lžou, jako ti co vraždí. Jediný co může člověk dělat je snažit se chovat správně. A brát to jak to je i s možnejma následkama. Být tady pro ostatní. I když to často něco stojí. I když je to marnej boj, nevzdát to.
Žádné komentáře:
Okomentovat